Luky & Miri

Náš příběh

Náš společný příběh začal vlastně ještě dříve, než jsme se poprvé potkali. V červnu 2019 jsem si sama pro sebe řekla, že je čas zavřít dveře za minulostí a znovu najít něco, co mě v životě opravdu baví a věnovat se tomu naplno. A hned mi přišlo na mysl lezení, které mě vždy velmi naplňovalo a dodávalo pocit neskutečné svobody a blízkosti přírody. Chtěla jsem se tomuto koníčku věnovat tak, abych dodržela zásady základní bezpečnosti, proto bylo absolvování vhodného kurzu lezení jasnou volbou. Okamžitě mě zaujala firma Daily Adventures s vynikajícím hodnocením, přátelským přístupem…zkrátka to pravé místo pro nový začátek 🙂
Byl mi přidělen instruktor Tom, Lukyho kamarád, se kterým měli spolu za pár dnů odjíždět na expedici do Peru. Tom se o mně Lukymu, který byl zároveň jednatelem firmy Daily Adventures, zmínil, ať se prý přijde podívat, jak lezu 😀 A tak se to stalo: jedno nenápadné doporučení, jeden příchod na stěnu – a my jsme si hned padli do oka.
Brzy na to kluci odjížděli na expedici na Huascarán. Fandila jsem jim z dálky a těšila se, až se vrátí. Když se Luky vrátil, přišlo první rande….a potom další…. a my jsme se postupně a přirozeně do sebe zamilovali.
Život v Praze měl však i své stinné stránky. Když Lukymu už podruhé vykradli auto, byla to pro nás poslední kapka. Už dlouho jsme snili o tom, že budeme bydlet horám, skalám a svahům nadosah – a tak jsme hledali místo, kde se budeme cítit doma. Červená Voda si nás získala okamžitě. V době, kdy jsme se tam stěhovali, jsem byla už v 7. měsíci těhotenství s Lukáškem.
V únoru 2022 se narodil náš Lukášek a udělal z nás rodinu. A o dva roky a pět měsíců později, v červenci 2024, k nám přibyla Jasmínka – jemné, krásné potvrzení naší vzájemné lásky. Lásky, která se zrodila před 6 ti lety na stěně a roste s námi každý den 🙂

30 července 2019

První setkání

Naše první setkání se odehrálo v červenci 2019 na lezecké stěně SmíchOFF – a i když jsme tam oba byli kvůli lezení, ve vzduchu viselo něco víc. Já zrovna lezla, pod vedením instruktora Toma, tzv. Pivní cestu obtížnosti V, s chyty ve tvaru půllitrů, a vůbec jsem netušila, že mě zespodu někdo pozoruje. Luky tam stál, sledoval každý můj krok a později mi přiznal, že se mu v tu chvíli hrozně líbilo, jak lezu. A že jsem se mu líbila i já.
Když jsem doskočila zpět na zem a naše pohledy se poprvé setkaly, něco se ve mně pohnulo. Učaroval mě svým úsměvem, byl to přesně můj typ 🙂 Bylo to zvláštně samozřejmé, jako kdybychom se neviděli poprvé.
Ještě ten večer jsme tam zůstali na pivo všichni 3 – já, Luky a Tom – a povídali si do pozdních hodin, jako bychom se znali roky.
Krátce nato ale kluci odjeli na expedici na Huascarán a já jim z dálky držela palce. Až po jejich návratu mě Luky pozval na rande: sázení stromků na Vysočině a lezení na opravdových skalách venku. První společná dobrodružství, která nás spojila ještě víc.
Když pak Luky plánoval odjet v zimě jako instruktor do Švýcarska, malinko pozměnil plány a nakonec vyrazil do Tater. Já si v práci domluvila, že tam mohu pracovat z domu na dálku. Všechno do sebe zapadalo, jako by to tak mělo být a někdo to naplánoval za nás už dlouho dopředu.

28 března 2024

Řekla „Ano“

Žádost o ruku proběhla na našem zamilovaném místě – na tiché, magické vyhlídce nad Studeneckými skalami, kde máme pocit, že se svět na chvíli zastaví a dýchá s námi.

Vydali jsme se ten den jen na delší procházku. Lukášek tiše oddychoval v krosničce, kolem nás jen skály a šum lesa a hřejivý pocit, že jsme přesně tam, kde máme být. Luky začal vyprávět příběh o Napoleonovi a minerálu olivín, který daroval své lásce Joséphine de Beauharnais, o kameni, který symbolizuje věčnou lásku, oddanost, odvahu a hluboké city. Jeho hlas byl klidný a laskavý a v každém jeho slově bylo cítit, jak moc pro něj znamenáme. A pak poklekl a požádal mě o ruku a já, překvapená, s dojetím a naprostou samozřejmostí, vyslovila své „ano“.

16 května 2026

Budeme se brát

A tak jsme došli až sem – k okamžiku, kdy se naše společná cesta promění v manželství. Pečlivě jsme hledali místo, které by bylo nejen krásné, ale i symbolické, klidné a kouzelné. Místo, které by vystihovalo nás, naši lásku i to, jak spolu žijeme. A našli jsme ho: poutní místo Mariánská hora u Lanškrouna.
Řekneme si své „ano“ na louce před kostelem Narození Panny Marie v sobotu 16.5.2026 v 11 hodin. V případě deštivého počasí pak přímo v kostele. Obřad povede náš oblíbený kněz Zbigniew Czendlik z nedalekého Lanškrouna.
Po obřadu se přesuneme na hostinu do Penzionu Horizont v nedalekém Janoušově. Tam společně oslavíme naši lásku, naši rodinu a nový začátek.